Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se do lesa volá ...

Fakta: Amnestie vyhlášená Václavem Klausem coby prezidentem České republiky představuje právní akt hromadného omilostnění některých odsouzených a zastavení některých trestních řízení dle přesně vymezených podmínek. Tuto částečnou amnestii vyhlásil Václav Klaus dne 1. ledna 2013 na konci svého novoročního projevu, a to při příležitosti 20. výročí samostatnosti České republiky. Rozhodnutí bylo vyhlášeno 2. ledna 2013 ve Sbírce zákonů pod číslem 1/2013 Sb. v samostatné částce 1/2013. Účinnosti nabylo dnem vyhlášení, tedy dnem rozeslání této částky. Amnestie byla už krátce po vyhlášení silně kritizována. Jako velmi sporný byl hodnocen především druhý článek amnestie, kvůli kterému byla ukončena řada kauz závažné hospodářské kriminality a korupce.

Pramen: http://cs.wikipedia.org/wiki/Amnestie_V%C3%A1clava_Klause

Lednová amnestie bývalého prezidenta Klause byla šokem zejména pro tisíce materiálně poškozených občanů České republiky, kteří se tak v „právním státě“ nedočkali svého práva zaručeného Ústavou ČR – totiž právo na nedotknutelnost soukromého vlastnictví. „Amnestie se nakonec dotkla 50.184 amnestovaných. Bylo zastaveno celkem 3.120 otevřených trestních kauz. V nejzávažnějších kauzách, na které se vztahoval Čl. II rozhodnutí o amnestii, se způsobené škody pohybují v miliardách Kč a s tisíce poškozenými.“ (Pramen:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Petr-Havlik-Petr-Necas-si-s-nami-hraje-na-slepou-babu-266345)

Překvapila také spravedlivé soudce a policisty, kteří ze dne na den vyhodili o osm let nesnadné a usilovné a často velmi nebezpečné práce na obžalobě řady prominentních osob, obžalovaných z korupce ze zvlášť významných majetkových trestných činů. Obžalovaní  neváhali se všestranně vyhýbat soudním řízením (nepřebíráním zásilek, fiktivním stěhováním, omluvami pro nemoc, pomocí úplatků právníků a soudců, vyhýbáním se odpovědnosti útěkem do zahraničí, opakovaným odvoláváním se z nejrůznějších důvodů, např. pro podjatost soudců a stáních zástupců, odvoláváním se k soudům vyšší instance, který často rozsudky soudů nižších obvykle zrušil a nařídil nové projednání, atd., atd.).

O kvalitě práva v „demokratickém, právním státě“ jsme se mohli v naší rodině přesvědčit na vlastní kůži.  Z důvodu nikým neřízeného rodea na našich silnicích jsem se zhruba před deseti lety naivně obrátil na tehdejšího ministra vnitra pana Grosse, že žádostí o možnou nápravu. Samozřejmě bez výsledku. Možná si řada z Vás pamatuje na sněhovou kalamitu na dálnici D 1 v prosinci roku 2005 (dálnice byla uzavřena mezi 60. a 120. kilometrem). Po dálnici se v té době pohyboval také jistý pan Dr.Matějka z Prahy 9. Když dojel na konec kolony, nenapadlo ho nic chytřejšího, než že svůj automobil obrátil a jel po dálnici v protisměru !!! V té době přijížděl do kritického místa také náš 25-tiletý synovec se dvěma spolujezdci. Při nevyhnutelné čelní srážce obou vozidel ve více 100 kilometrové rychlosti byl náš synovec usmrcen a jeho dva spolujezdci těžce raněni, vč. jeho přítelkyně. Jeho křížek najdete na symbolickém hřibově obětí dopravních nehod na dálnici D 1. Takových křížků jsou bohužel podél našich silnic stovky ! Viník nehody utrpěl pouze lehké zranění zápěstí. Po ošetření byl propuštěn do domácího ošetřování. Dva těžce zranění spolujezdci strávili v jihlavské nemocnici řadu týdnů, prodělali řadu operací a mají doživotní následky. Viník smrtelné nehody byl sice následně obviněn z ublížení na zdraví s následkem smrti z nedbalosti s trestní sazbou 1 – 5 roků, ale hned namístě nehody údajně prohlásil „to se zaplatí“. Byl jsem přesvědčen, že svým chováním – jízdou v protisměru po dálnici – by měl být souzen pro obecné ohrožení (po dálnici se v té době pohybovaly tisíce vozidel). Policie a státní zástupce byli ale jiného názoru. Pan Matějka se dlouhá léta vyhýbal soudům, měl dokonce tolik drzosti, že při jeho naprosto jasné vině se dovolával spravedlnosti dokonce až u Ústavního soudu. Pokud víme, odseděl si 6 měsíců a byl propuštěn „pro slušné chování“. Rodiče usmrceného řidiče nikdy nekontaktoval, neměl ani tolik odvahy, aby se nešťastným rodičům omluvil. Popravdě řečeno by o to asi nikdo nestál. Obrátil jsem se v této době také na prezidenta Klause se žádostí o pomoc. Jeho tajemník mi ale odpověděl, že prezident nemá žádnou zákonodárnou moc a že tedy nemůže vůbec nic změnit ! Paradoxem je , že rodiče oběti nehody se již více než sedm let marně snaží smutné dědictví po svém synovi získat. Zřejmě se i na tento případ vztahuje amnestie pana Klause ! Takových případů jsou bohužel tisíce !!!  Rodiče jsou ale poznamenáni na celý život. Taková je reálná spravedlnost v demokratickém, právním státě. To jsme v listopadu 1989 opravdu chtěli ? V poslední době často slýchávám. „Že já blbec tenkrát chodil zvonit těma klíčema na Václavák/na Staromák/ na Letnou“!

Amnestie je jednoznačně políčkem do tváře všech čestných a slušných lidí, políčkem právnímu státu a demokracii. Dává signál „spřáteleným“ vysoce postavených zlodějům a podvodníkům – nic se nebojte, my se o vás postaráme – rozhodně se Vám vyplatí průtahy v soudním řízení, já Vás z toho pak nějak vysekám Prezidentské milosti, amnestii, liknavé soudy, v nejhorším vám nakonec dám milost. Řada novinářů, politologů a právníků proto hodnotí  tento krok vidí jako „tlustou čáru za érou Václava Klause“, který za svých 23 let ve svých četných funkcích – předsedy ODS, předsedy vlády, předsedy horní komory Parlamentu ČR a prezidenta  ve dvou funkčních obdobích neudělal se svými spolustraníky vůbec nic proti šíření korupce a klientelismu ve státní správě, proti tunelování podniků, bank a investičních fondů, proti zamezení daňových úniků z černého prodeje pohonných hmot,  alkoholu a tabáku atd. Svým působením jsme tak byli 23 let svědky“ klauzovské normalizace“, která svými důsledky má na morálku, právo a demokracii podstatně významnější dopady než husákovská normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Nemůže se tedy divit, že jeho rozhodnutí odsoudila většina národa, řada významných podnikatelů a právníků. Naopak předseda vlády, poslanci ODS, TOP O9 a LIDEM, v čele s místopředsedkyní vlády pro boj s korupcí ale s amnestií souhlasí !!! Četl jsme na internetu dokonce návrh, aby ti poslanci, kteří souhlasili s klausovou amnestií při jednání o nedůvěře současné vlády na základě iniciativy ČSSD, byli rovněž souzení pro vlastizradu.

Důsledkem této situace je také senátní obžaloba bývalého prezidenta Klause z velezrady podaná skupinou 38 senátorů k Ústavnímu soudu České republiky. Václav Klaus má ale kritiku svých kroků za „politické hrátky“, „mediální masáž“ svých nepřátel. Pan předseda vlády Nečas pak označuje posměšně jednání parlamentu o nedůvěře vlády za „poslanecký folklor“. Pan Klaus přes silnou kritiku ze všech stran přitom své rozhodnutí o amnestii stále tvrdě obhajuje. Převládající názor ve společnosti vůbec nebere v úvahu (a proč taky ?). Vždyť je to jen „lůza, ulice“, „poťouchlí intelektuálové“, pravdoláskovci  či jakobíni, kteří přece nevědí vůbec nic o všemocné ruce volného trhu bez přívlastků (rozuměj - bez morálky, bez soucitu, bez právního prostředí ap.), nic nevědí o svobodném prostoru, o ideálech modrých dravých ptácích. My obyčejní lidé nemáme podle Klause do politiky vůbec co mluvit. Klausova „ulice“ přece nebude rozhodovat o tom, co se bude dít v tomto státě.  Pan Klaus se tak projevil jako opravdový demokrat. Od lidu je bývalý pan prezident bohužel už velmi dlouho vzdálen, nezná jeho problémy a starosti. Určitě tedy ani nezná lidové přísloví:

„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá !"